K zamyšlení
Velice zajímavé texty o životě, náboženství, atd... Myslím, že stojí zato si některé přečíst a chvíly o nich popřemýšlet, najít v tom i něco vím, než jenom hezký příběh. Uvědomit si jáký k určitým věcem zastávám postoj, v co skutečně věřím a jak se v životě doopravdy chovám.
Náhodné texty k zamyšlení
Věříš na život po porodu?
V břiše jedné těhotné maminky žila dvě embria. Jedno se jmenovalo Skeptik a druhé Křesťan.
Jednoho dne se mezi nimi odehrál následující rozhovor...
Malý Skeptik se zeptal: "Opravdu věříš na život po porodu?" Na to Křesťan: " Ano, jasně že věřím na život po porodu! Náš život tady je přece jenom přípravou na život, který nás po porodu čeká."
Malý Skeptik s tím nesouhlasí. Namítl: "Blbost, to přece nejde! Život po porodu, to je směšné, jak by to as i tak mělo vypadat?" Na to malý Křesťan: "Všechno bude světlejší. Svýma očima bdeš moci viděť nádherné věci, které si teď ještě neumíš představit a svýma nohama po nám ještě neznámém světě a budeme jíst ústy....
Malý Skeptik ho přerušil: "Jíst ústy? To jde? To mi ukaž! K čemu myslíš, že máš tady tuhle pupeční šňůru. A navíc je moc krátká, kam bys jí chtěl s sebou tahat? A čím bys chtěl běhat? Nohama? Kdo by věřil na chodce!"
Malý křesťan mínil: "Ale to by klidně mohl jít, vždyť po porodu bude přece všechno jiné."
Ale malý Skeptik se domníval: "Teď poslouchej. Je to tak, že žádné "po porodu" nepřijde. Porodem všehno končí. Konec, finito, pryč. Není žádný život po porodu. Smysl života spočívá v tom, udržet se tu tak dlouho a tak dobře, jak jen to bude možné."
Pak si dal Skeptik velký doušek z pupeční šňůry a zakřičel: "Nechte nám pupek a šňůru, vždyť zítra jsme mrtví!"
Malý Křesťan říká: "Pojď sem ještě. Pupek a šňůra jsou důležité, ale mnohem důležitější je život po porodu. Potom uvidíme naši mámu!"
Malý Skeptik na to: "Mámu? Ty věříš na mámu? Kde tady je prosímtě ta tvá máma?"
Křesťan se vesele smál, když odpovídal: "Zaprvé je to také tvoje máma, ať tomu věříš, nebo ne, a je tady všude okolo. Jsme a žijeme v ní a skrze ní. Bez ní bychom nemohli nic." Na to Skeptik: "Ach přetaň! O mámě jsem ještě nikdy nic neslyšel. Proč nás potom tady nechává samotné? Kde tady je? Věřím jenom tomu co vidím!"
Malý Křesťan řekl: "Tvoje oči ještě pořádně nefungují. Vidět jí budeš potom, dnes musíš věřit. Ale, když jednou zavřeš pusu a budeš úplně potichu, pak ji někdy můžeš slyšet zpívat, nebo můžeš cítit, když pohladí ten náš malý svět."
Já v každém případě věřím, že život bude po porodu pokračovat. Máminu lásku cítím už dnes a to mi dodává jistotu, že život po porodu bude ještě mnohem leší...
Skeptik se domníval: "Zítra bude bezpochyby náš den smrti. Nemáš tedy vůbec žádný strach ze smrti?" Křesťan mínil: "Zítra bude náš den narození a na to šíleně těším. To přijde opravdu doba, kdy změníš názor a přijdeš do reality!"
